Poprvé a snad ne naposled

Nevím, jak daleko to nakonec bude, ale budu se snažit, aby test BMW F 800 GS proběhl v co nejnáročnějších podmínkách. Na cestu z rodné Uhříněvsi jsem se vydal před 14ti dny s motocyklem, kterému do najetí 100.000 km mnoho nezbývalo, stejně jako před lety s Hondou Africa Twin, která svou druhou dvousettisícovku zahájila neméně náročnou cestou na Island. Nostalgické vzpomínky mne provází od začátku putování - před dvěma roky jsem se po stejných rozbitých ukrajinských cestách vracel z Kazachstánu. Moskvě se vyhýbám obloukem, raději než průjezd přelidněnou metropolí volím s povděkem méně frekventované cesty s možností koupaní v přírodě. V tropických vedrech, kdy jsou zde lesní požáry na denním pořádku a vyhrocenou situaci řeší sám Putin, je osvěžení příjemným zpestřením. I přes náročné klimatické podmínky se zatím daří držet tempo cca 600 km denně.

Velká sláva přichází za Nižnym Novgorodem. Právě zde, chvíli poté, co jsem potkal Pavla na Jawě 638, pokořuje BMW hranici 100 000 km. Jako každá oslava i tahle moje si zaslouží pár slov do éteru a sklenku něčeho dobrého. Poděkování mým nejbližsím i těm vzdálenějším můžete při troše aktivního snažení dohledat na Radiu Beat. Počítač s internetem na poště v Tulunu, odkud vám píšu, je pro místní obyvatele nepochybně stejně tak ojedninělým jevem, jako cizinec na motocyklu západní značky. A to i přes to, že město čítá 50.000 obyvatel a jistou modernizaci by člověk očekával. Loučím se s vámi fotografií z dnešního rána, kdy jsem se probudil před budovou klubu v nedaleké vesnici Kamenka a za nabídnuté služby zde tajemníkovi Serjožovi symbolicky předal znak Uhříněvsi. Teplá sprcha a elektrický proud na dobití přístrojů zde totiž vůbec nejsou takovou samozřejmostí, jako kdekoliv blíže západu. Co je dál na východ můžu jen tušit…