Z Peru do Bolívie (jižní Amerika 5.díl )
Cesta Jižní Amerikou pokračuje na nejnavštěvovanější místo Peru, do mekky všech turistů světa, na Machu Picchu a záhy do Bolívie. Zde nás zase samozřejmě láká jezero Titicaca a po návštěvě La Pazu se vydáváme rovnou na Cestu smrti – silnici proslavenou množstvím mrtvých řidičů, navždy končících v hlubokých údolích.

Opět se potvrdilo, že za to nejhezčí se neplatí. Když už se ale ocitnete v blízkosti takové pamětihodnosti jako je Machu Picchu, můžete si být jisti, že kouzlu tohoto místa lehce podlehnete. Dáte spoustu peněz za dopravu, protože zde existuje naprostý monopol a jinak než oficiální hromadnou dopravou (nechcete-li šlapat dvě hodiny podél kolejí a další dvě do prudkého kopce) se sem nedostanete a potom, pokud ovšem budete mít štěstí na počasí (a to je zde zrádné) uvidíte na vlastní oči to co už jste asi 100x viděli na nejruznějších a bezesporu hezčích fotografiích. O co lepší a krásnější byla taková zpáteční cesta v sedle motocyklu ze Santa Terezy zpět do Cuzca. Za každou zatáčkou jiný výhled, překrásná okolní příroda, extrém na každém metru a což teprve Camino de la Muerte – Cesta smrti kterou jsme si projeli v bolívii, pár dní na to. Nebo stačí mít štěstí a narazit cestou na vesnickou slavnost, kde se to pestrými kroji a muzikou jenom hemží.

Samostatnou kapitolou byl vstup do Bolívie, kde nás překvapilo množství stále jezdících českých motocyklů Jawa, model 634, r.v. 1976-1980. Ani přejezd jezera Titicaca trajektem nepostrádal dávku dobrodružství, hlavně poté, co jsme viděli hned druhý den po našem přejezdu ve večerních zprávách obrázky potopeného trajektu s dvěma automobily na palubě. Z projížďky po jezeře člunem Kon-tiki nebylo nakonec nic i když cena klesala z původních 300 dolarů až na stovku. Následoval nádherný La Paz, milionové město zasazené do okolních hor a záhy zasněžené stoupání do průsmyku ze kterého jsme klesali až na odbočku k Cestě smrti. Dnes, kdy je většina dopravy odvedena na novou asfaltovou silnici, zde už tolik nebezpečí nehrozí, je to spíše o zážitcích a čarokrásné přírodě. Zhruba padesátikilometrovou jízdu vedoucí do města Coroico, nelze při návštěvě této oblasti vynechat. Přes veškerou nepřízeň počasí a přibývající náročné kilometry, kdy se stroje i jezdci musejí vyrovnávat s vysokou nadmořskou výškou funguje vše bezchybně a pokud to tak půjde i nadále, najdete v posledním dílu dojezd do cílového Santiaga, kde se motocykly opět naloží do kontejneru a další kilometry do dlouhodobého testu bude moje BMW F 800 GS najíždět už zase v Evropě..





Nejkvalitnější názory
všechny komentáře (0)
přidat komentář