Překvapení jménem Peru ( Jižní Amerika 4.díl )

Rozloučení s Rallye Dakar v Arice je smutné. Tak rád bych s jejími účastníky jel i druhou část trasy vedoucí zpět do Buenos Aires, ale pouhých jeden a půl měsíce v Latinské Americe je třeba rozdělit na více okruhů zájmu. Díky tomu se dostávám do Peru.

Když už je člověk tak blízko hranic této země, ani to snad jinak nejde. Během 10 dní, které už cestuji po této zajímavé zemi, mohu směle prohlásit, že mi připravila spoustu nečekaných překvapení. Navíc doposud jen těch milých. Nic proti poušti Atacama, ale kdyby organizátor Rallye Dakar přivedl závod až na území Peru, připomínalo by to naprosto věrohodně starý dobrý africký Dakar. K mému překvapení byl vstup do jižní části země z chilské Arici nadmíru písečný a žádná jiná země světa se snad nemůže tolik podobat písčité oblasti africké Mauritánie. Taková byla i celá cesta podél pobřeží Tichého oceánu.

Přestože jedeme po kvalitním asfaltu je všude kolem písek a nic jiného než písek.  Tedy občas také skála a postupně je jich čím dál víc a jsou také čím dál vyšší. S tím jsem ale už ve střední části Peru přece jen počítal. Stoupáme Andami do závratných výšin a velmi často naskakují na GPS číslice přes 4500 m. To už jsou ale kolem nás hory pokryté sněhěhovými čepicemi a teplá vrstva funkčního prádla Devold, které oblékal již Amunsen, plní svoji roli dle očekávání. Nekonečné serpentiny nás přivádějí konečně do zelených oblastí. Travnaté, zalesněné kopce plné keřů a barevných rostlin až vám z té syté zeleně zrak přechází. Tak teprve toto je ta tvář Peru, jak jsem si ji vždy představoval. K tomu příjemní a vstřícní lidé, obchůdky nabité zbožím, pouliční prodavači všeho možného, pestrá směsice barev, lidských tváří, kultury, tak to je přesně to, co na cestování miluji. Zde se konečně cítím stejně jako ve své milované Africe.

Není možné vynechat návštěvu Cuzca - dávného centra incké kultury. To, zda jsme zavítali také na Machu Picchu, se dozvíte příště, ale už jenom cesta na motocyklu přes Ollantaytambo, Ipal a Santa Marii až do Santa Terezy, posledního místa, kam se lze této památce vedené na seznamu UNESCO dostat, určité stála za to. Škoda jen, že pneumatiky Mitas dostaly za uplynulých 11 000 km zabrat natolik, že vzorek je mnohem nižší, než by na zdejších off-roadových úsecích, přišlo vhod.