Vítězství nad BAMem

Nabuzen velkou oslavou, kdy se test BMW přenesl do druhé poloviny, jsem se po trase Omsk, Novosibirsk, Krasnojarsk, rychle blížil Bajkalu. V Tulunu však přišla ona križovatka, kde by každý normalní člověk pokračoval přímo na Bajkal, tedy přes Irkutsk. Ne tak já. Odbočuji do leva (přitom vím, že do leva je vždycky špatně) na Bratsk, silnice jsou horší a horší, ale stále ještě místy asfalt. Stojím nad Severobajkalskem a koukám na tu obrovskou vodní plochu. Tak to je ten kouzelný Bajkal. Sevřen masivem hor, mezi kterými povede má další cesta.

To se musí zažít

Cestu z Ust-Kut do Tyndy nepřeju ani největšímu nepříteli, zato člověk toužící po dobrodružství si ho zde užije habaděj. Těch 1800 km vedoucích více či méně podél železniční trati BAM jsem jel 10 dní. Samozřejmě, že něco zabraly zastávky na fotografování a prožitky, ale i tak hovoří to pomalé tempo za vše. Silnice tu neexistují, pouze lesní cesty, místy je však lepší jet podél trati po kamenitém náspu. Když ani to nejde, jede se po kraji dřevěných pražců. Mosty zde také nehledejte, buď jsou v katastrofalnim stavu, kdy hrozí zřícení motocyklu nebo je jejich přejetí téměř artistickým kouskem. Co tedy zbývá? Nespočet brodů, obrovských louží plných klouzajícího bahna, nebo v lepším případě železniční mosty. To se sice až na výjimky nesmí, ale v místech, kde potkáte sotva 3 lidi během dne (o autu ani nemluvě) , je to tak nějak jedno. Jen v Kuandě to funguje bezchybně. Byl jsem místními poslán na vedlejší kolej, kde jeřábem naložili motocykl a úsek dlouhý asi 30 km vedoucí přes trojici mostů jsem tak překonal tím nejelegantnejším způsobem. V obci Taksimo jsem si uz už myslel, že mám vyhráno, teprve potom ale přišly ty nejtežší úseky. Hlavně z Cary do Tyndy je to 600 km a o zápravce (benzinová stanice) si můžete nechat jen zdát. Něco s sebou a snad pomohou místní... právě díky nim jsem nakonec zdolal vše. Jsou úžasní, o pomoc nebylo třeba ani říkat , přicházeli s ní sami .

Děkuji proto ( jen namátkou) : Viktorovi za přespání v dřevěné chatě - Jagodka, Fjodorovi za nocleh ve vyhřáté garáži - Severomujsk, Ázerjbajdžánci Rustamovi za přijetí v Taksimu, hasiči Ivanovi za nocleh v požární zbrojnici v Alokme, Ludmile, Leně a Andrejovi za úžasnou hostinu v Lopce, Romanovi z Charagoci za 3 l benzinu, prodavačce Galině za knihu o BAMu a všem dalším a dalším, kteří mi udělali tento nelehký usek mnohem schůdnějším.