Wanderer 4 1/2 K

Popisovaný motocykl pochází přibližně z roku 1920. V té době existovalo obrovské množství malých či větších výrobců, kteří přicházeli s mnoha originálními nápady. Jednotlivé konstrukce se často diametrálně lišily, i když hledaly řešení stejného problému. Některé přinesly technický pokrok, jiné zapadly. Vozidla z tohoto období mají své nezaměnitelné kouzlo a vzbuzují obdiv a úctu k jejich tvůrcům, k jejich vynalézavosti a invenci. Významně posouvali stupeň tehdejšího technického poznání, a právě proto ve dvacátých letech vznikaly základy principů, které se používají dodnes a které se v dalších letech už jen zdokonalovaly.

Wanderer použil čtyřdobý, vzduchem chlazený dvouválec sevřený do V pod úhlem 30° s rozvodem SV s postranními ventily na pravé straně motoru. Válce mají vrtání 70 mm a zdvih 80 mm, což dává celkový zdvihový objem 616 cm3. Výkon je deklarován na úrovni 4 1/2 k při 3000 1/min, není ovšem známa metoda, kterou byl tento údaj zjištěn. Zcela subjektivně se zdá, že motor je výkonnější.Válec tvoří s hlavou jeden kus odlitý z litiny, v hlavě jsou vyvrtány technologické otvory s víčky se závitem pro montáž ventilů.Ve víku sacího ventilu je umístěna zapalovací svíčka, nad pístem potom kohout pro dávkování paliva nad píst při startování. Každý válec je připevněn pomocí příruby se čtyřmi šrouby ke klikové skříni odlité z lehké slitiny. Mezi válci je umístěno sací potrubí s karburátorem Winklhofer. Ten je opatřen dvěma plochými šoupátky s odlišným tvarem, jejichž vzájemná poloha mění bohatost směsi. Obě šoupátka se ovládají bowdeny a dvojicí páček na pravé straně řídítek. Zapalovací magneto Bosch je poháněno ozubeným soukolím z pravé strany motoru.

Firma Robert Bosch A.G. se sídlem ve Stuttgartu byla v té době již významným výrobcem elektropříslušenství a většina evropských výrobců u něj nakupovala zapalovací soustavy pro svá vozidla. Píst je opatřen třemi pístními kroužky, pístní čep je uložen v bronzovém pouzdře a fixován kolíkem, hlavní klikové čepy se pohybují v jehlových klecích. V bloku s motorem je umístěna třístupňová převodovka a převodové stupně se zasouvají ruční pákou na pravé straně palivové nádrže. Lamelová spojka pracuje v olejové lázni a ovládá se páčkou s aretací na levé straně řídítek, nebo pedálem rovněž na levé straně stroje. Na levé straně řídítek nalezneme kromě spojky ještě i páku dekompresoru, fungující na principu nadzvednutí výfukového ventilu, a páčku regulace předstihu. Startování probíhá pomocí kliky s ozubeným převodem, která je nasazena na pomocné hřídeli předlohy.

Mazání motoru obstarává pístkové olejové čerpadlo umístěné pod motorovou skříní. Uvnitř náboje řetězového kola sekundárního převodu se skrývá složitý excentrický napínák řetězu. Podlouhlá palivová nádrž na 10 litrů benzínu v sobě skrývá na levé straně olejovou nádržku na 2,4 litru oleje s ruční přimazávací pumpou. Obsah nádrže má dle výrobce stačit na 200 až 250 km, což odpovídá spotřebě mezi 4 a 5 litry na 100 km. Na nádrži jsou umístěny dva kohouty, jeden uvolňuje palivo přes palivový filtr do karburátoru, druhý k systému „špricování“ benzínu do válce. Trubkový uzavřený rám ještě prozrazuje bicyklový původ, ale v dolní části je dvojitý a motor je v něm v úrovni horní hrany motorové skříně zavěšen na dvou horizontálních trubkách vedoucích k zadnímu kolu. Přední vidlice je vahadlová s krátkým zdvihem a bez tlumení. Pérování obstarává dvojice vinutých válcových  pružin. Zadní kolo je uloženo pevně, bez odpružení. Kola jsou drátová s plechovými ráfky a pneumatikami 26“ x 2,5“. Brzdami je opatřeno pouze zadní kolo, a to expanzní segmentovou brzdou v náboji, ovládanou páčkou na pravé straně řídítek, a ráfkovou klínovou brzdou ovládanou pedálem z pravé strany; obě s nevelkým brzdným účinkem.

Na řídítkách je dále umístěna karbidová lampa, před ní vyvíječ plynu s obsahem vody a vápna. Výfuk je vyveden po pravé straně a opatřen odbočkou před tlumičem, kterou lze otevřít pomocí záklopky a tím zvýšit výkon motoru v nižších otáčkách. Kromě abnormálního zvýšení hluku není však za jízdy patrná příliš velká změna v charakteru motoru. Tlumič výfuku je tvořen dvěma perforovanými trubkami. Motocykl je vybaven ocelovým nosičem s dvěma bočními schránkami na nářadí a stojanem pod zadním kolem. Na pohodlí jezdce je pamatováno pohodlným sedlem s vahadlovým systémem a vinutými pružinami. Stabilitě jezdce pomáhají široké dřevěné stupačky potažené plechem s výrazným logem výrobce. Údaje o hmotnosti, maximální rychlosti a další se těžko dohledávají. Nicméně rychlosti 80 km/h motocykl dosáhne snadno. Horší je to už s jeho brzděním.

Motocykly značky Wanderer nepatří k věhlasným značkám, ale své pevné místo nejen v motocyklové, ale i automobilové historii určitě mají.


Zdroj: Supermoto 05/09
Autor: Miloslav Straka