Matěj Kůs, plochá dráha

Matěj Kůs jezdí závodně teprve čtvrtým rokem, ale už jsme si zvykli, že česká plochodrážní špička se bez jeho jména ne­obejde. Loňská sezóna jako by se rozdělila na dvě části, v té první se mu tolik nedařilo, ve druhé už to bylo mnohem lepší. „Když jsem na konci loňské sezóny podtrhl své účinkování, tak špatné to zase nebylo. V první půlce jsem se ale hledal. Jak ve všech ligách, tak i při GP na Markétě, kde jsem získal jediný bod. Asi tak do července  jsem se hledal po technické stránce, tak to s sebou neslo další věci, třeba v psychice. Když to nejde, o to víc chceš, a o to méně to jde. Pak se to zlomilo a závod od závodu jsem se začal chytat. Až na Zlaté přilbě v Pardubicích se mi vyloženě povedl celý víkend. Vyhrál jsem Zlatou stuhu a pomohlo mi to pocitově, jel jsem také před domácím publikem. Když předtím naše televize přenášela GP v Praze a potom mě dvakrát denně někdo zastavil, že to nebylo nic moc a že bych se měl zlepšit, tak když se vám potom něco povede, zahřeje vás to a pár lidem to snad zavřelo pusu. Psychicky mně také hodně pomohla polská extraliga. Zase, do půlky sezóny jsem se hledal a pak to najednou šlo. Povedl se mi první závod, potom další a další, třetí, čtvrtý, už jsem se chytl a najednou jsem bojoval s nejlepšími světovými jezdci. Mám to tak, že když závodím s hvězdami, jsem víc psychicky v pohodě než třeba na domácím juniorském mistráku. Tam se ode mne totiž čeká víc a nikdo si nepřipouští, že bych mohl prohrát. Ve světě je to přesně obráceně, a to mě motivuje. Když jsem šel v Polsku například na start s Adamsem, Hamplem a Nicholsem, ze začátku sezóny jsem viděl ten rozdíl, jak nestíhám, vůbec jsem na ně neměl. A potom to najednou začalo jít, udělal jsem třeba jedenáct bodů. To zahřeje na duši. A přitom dělám co mě baví. Třeba proti Bydhošti, když jsem dvakrát porazil Sajfutdinova, dvakrát Johnssona, nakopne vás to, je to prostě nepopsatelné. Ať už za vámi byla zranění, ať už vás ovlivnila finanční krize, když se podaří takovýto výsledek, je to nepopsatelný pocit."

Letos čeká na Matěje těžká sezóna: „Pojedu Švédsko, Polsko, Německo a Čechy. Anglii jsem odmítl, ještě chci rok zůstat doma. Dostal jsem nabídku do Peterborough, ale na poslední chvíli jsem se rozhodl nepodepsat. Čekají ale na mě dál, na začátku sezóny tam jedu na trénink a jeden závod, dveře jsem si nezavřel. Myslím si, že je zatím lepší mít stoprocentní zázemí tady v Evropě, než se přesunout do Anglie a mít to rozházené. Tady mám zajištěnou logistiku, mechanika, všechno. Podepsal jsem Gdaňsk, kde se letos pojede finále MS ju­niorů, rád bych tam udělal titul. Věřím si na něj, kdyby se mi to podařilo, nebo podařilo být na bedně, mohlo by mi to pomoci."

Cestování je součástí práce plochodrážního jezdce. Jeden den tam, druhý den tady, mezi tím tisíce kilometrů. Jinak to dneska nejde: „Cestování je součást mojí práce, baví mě to a užívám si to. Najezdím kolem 90 000 km ročně.
GP je věc sama o sobě. Můj životní cíl je se tam dostat. Co bude dál, o tom už nepřemýšlím, životní sen je se tam dostat."