Miroslav Hanáček, motokros

Pamětníci si vzpomínají hlavně na jeho souboje s Miroslavem Nováčkem, dva Moravané a skoro sousedé spolu bojovali snad v každém závodě. Půllitry byly totiž jeho osudem: „Začínal jsem dost pozdě, až ve dvaceti. Pocházím z malé vesnice mezi Kroměříží, Vyškovem a Kyjovem, a tam bydleli blízko kluci, kteří závodili, a s nimi to začalo. V rodině nic takového nebylo, musel jsem se k tomu dostat sám, proto jsem také takový, že mechaničím a dělám všechno okolo. Tenkrát bylo takové soustředění pro jižní Moravu u Štaudů a trochu si mě tam všimli. Přijel jsem tam se starým pérákem, ale dostal jsem svůj první závodní motocykl, Jawu banán.

Musel jsem si ho spravit, udělat výbrus, složit, ale dodnes na něj vzpomínám, jaký to byl přechod z péráka na banána, jak to jelo, to už byla opravdová motorka. To bylo v roce 1970. Za celou ka­riéru mě nepotkalo žádné vážnější zranění kromě vykloubeného prstu. Teprve teď před dvěma roky v Itálii jsem si vykloubil rameno, jinak nic. Už před vojnou jsem si potom vyjel republiku. Na vojnu jsem nastupoval do Dukly Mošnov, sice později, až v roce 1973, protože jsem si v té době ještě dělal dálkově průmyslovku. Tu jsem nakonec přerušil, protože jsem si říkal, buď jedno, anebo druhé. Poznal jsem tam, že to chce systém, pak už to šlo lépe a lépe. Za rok jsem skončil v republice osmý, pak čtvrtý, třikrát druhý, všechno v půllitrech. A v družstvech jsme byli také asi třikrát mistři. Potom jsem z Dukly odešel do Rudé hvězdy Ostrava a v dalším roce se stal mistrem republiky. Závodili jsme hodně s Mirkem Nováčkem, ten bydlí tři kilometry ode mě, první jízdu posledního závodu vyhrál on, druhou já, rozhodovalo právě to. Reprezentačních startů jsem moc neměl, nebyl jsem tehdy asi tak průbojný a pětistovky vlastně už končily, alespoň co se týká startů na MS. Jednou jsem jel světová družstva v německém Gaildorfu, myslím, že to bylo v roce 1976, a pak v jednaosmdesátém jednotlivce ve Sverepci, to už zetka neměla šanci. Pak jsem ještě závodil pár let v Polsku, kluci - Míra Nováček, Jirka Stodůlka a Jarda Falta - závodili ve Francii a v Německu, já se vydal do Polska. V roce 1985 a 1986 jsem byl mistrem Polska, takže jsem vlastně mistrem dvou zemí. To byla moje nejlepší sportovní léta, dělal jsem v Polsku navíc trenéra, to byla taková moje záliba, učit kluky jezdit. Vychoval jsem tam dva nebo tři mistry Polska. A jeden rok tam se mnou jezdil i Jirka Stodůlka. Dokonce to bylo výhodné na peníze, protože nám nestrhávali tolik jako klukům, kteří jezdili na Západě."

Na klasických strojích

„Jsem snad jediný u nás, kdo vůbec nepřestal se závoděním, když něco dělám, snažím se to dělat pořádně. To mi vydrželo i do veteránské kategorie. Letos mi už bude šedesát, ale udržuju se, jezdím na kole, občas na trénink. Na první veteránský závod jsem jel s nebožtíkem Michalíkem do Švédska v roce 2000. Potom jsem se dozvěděl, že se podobné závody jezdí i u nás. Ještě z Polska jsem si navozil nějaké náhradní díly, protože tam se hodně jezdilo na zetkách, a ty jsem měl uložené ve sklepě. Teprve teď, po tolika letech, jsem to vybral, postavil motorku a začal jezdit na veterány Klasik."

ME veteránů v Přerově

„V posledních dvou letech jsem se ujal přípravy přerovského závodu ME. Právě teď, 24. dubna, se tu pojede první letošní závod seriálu ME, na který bych chtěl pozvat co nejvíce diváků. Tam bývala totiž velká motokrosová tradice, jel se tam dokonce první závod MS na našem území. Říkal jsem si, pořád jezdíme na nějaké závody do zahraničí a platíme za to, tak proč to nezkusit u nás. Na schůzi klasiků do Německa jsme přišli s tím, že bychom chtěli podobný závod uspořádat právě v Přerově. To jsem si ale neuvědomil, jaké jsou s tím starosti. Nespím kvůli tomu už hodně dlouho, nebo se vzbudím o půlnoci s tím, že jsem něco zapomněl, a podobně. Až to budu mít za sebou, oddechnu si. Kromě toho, že to organizuji, také pojedu. Vloni snížili nejmladší kategorii ze čtyřiceti na 35+, potom se poje­de kategorie 50+, 60+ a 66+. Závodníků bude jistě dost, protože jsem posílal přihlášku před pár týdny a už mám číslo 55 v kategorii 60+. Z našich jezdců tam diváci nejspíš uvidí ještě Zdeňka Velkého nebo Jirku Stodůlku, pro něho připravuji motor. Ten byl v Přerově na závodě MS jednou druhý, takže by to měla být velká vzpomínka. No a když nezávodím, otevřeli jsme si před deseti lety u nás v Paskově se ženou prodejnu s nábytkem, což je teď moje hlavní obživa. Máme tu i motokrosovou trať a o tu se také starám, ale to už jsme zase zpátky u motocyklů..."