Motocyklové muzeum - Pod Křivoklátem

Muzeum pod Křivoklátem patří mezi ty nově vzniklé. Stojí tu už něco málo přes rok a jeho majitelem je pan Jaroslav Antoni. Jeho čtyřicetiletá sběratelská vášeň zde dosáhla svého vrcholu v podobě vlastního muzea. Již jeho otec byl technikou nadšen a přál si to samé i u syna, proto mu dopřál odpovídající vzdělání. Prvním jednostopým strojem, který si pořídil mladý Jaroslav, coby student Průmyslové školy automobilové dopravy, byl skútr Čezeta 502/00. Brzy přišly na řadu další motocykly, získané kolikrát třeba jen za láhev rumu, které ukládal do stodoly a garáží, a jak šel čas, bylo toho najednou až 150 kousků. To už se dostal do rodiny přítel dcery (který také silně načichl benzínovými výpary, ať už jako jezdec, nebo zručný mechanik) a spojením těchto dvou fandů vznikl plán na vlastní muzeum. Něco už bylo renovované z předchozí doby, něco přišlo na řadu až nyní. Zbývalo „jen“ pořídit prostor. Vyřešila to koupě hospodářského stavení k mlýnu, které bylo přestavěno na dílny, a na volné ploše byla postavena patrová budova, jež se vcelku brzy zaplnila motocykly, a najdete zde i několik málo aut. V tuto chvíli je zde vystaveno 102 přenádherných kousků, z nichž snad mimo dva tři je vše schopno provozu.

Strakonická čerň
To vše se dozvídám z úst pana Antoniho záhy po zaparkování na pozemku muzea, když brzy nato vcházíme do přízemní části, kde se to hemží černými stroji ze Strakonic. Předválečná kolekce je téměř kompletní. Mapuje vývoj od prvního modelu Kaktus 76, přes slavnou ČZ 98, která je tu hned ve třech exemplářích, a expozice značky ČZ pokračuje až k objemové špičce předválečné čízy, tedy dvouválcové pětistovce. Zajímavostí je motocykl natřený na zeleno, který byl sebrán majiteli a nasazen do druhé světové války. Naproti tomu je zde zase velmi zachovalá, ještě zánovní třistapadesátka, kterou její majitel hned na začátku války rozebral a schoval na půdě. Tam zůstala ještě dlouho po válce a po jejím složení už s ní nikdo nejezdil. Místo v Národním technickém muzeu, jemuž byla tehdy nabídnuta, ale stojí tady. Sbírka motocyklů ČZ pokračuje poválečnými stroji až k samostatnému oddělení s různobarevnými skútry Čezeta 175, od provedení sólo až po málo vídanou rikšu. V tomto oddělení najdete i tři zástupce další československé značky. Tou je Praga, a vy můžete obdivovat první pětistovkové „bédéčko“, vyrobené ještě společností Breitfeld-Daněk, dále novější model Praga 500 BD a nakonec konstrukčně jednoduchou třistapadesátku s kardanovým náhonem zadního kola.

Jawácká červeň
V prvním patře převažuje červená barva a je jasné, že jsme v království značky Jawa. Samozřejmě že tu nesmí chybět první model Jawy, který vznikl na základě koupené licence Wanderer. Čtyřdobá jednoválcová pětistovka nazvaná Rumpál odstartovala dlouhou, dnes již osmdesátiletou éru domácí značky. Ale řekněme si rovnou, že úspěšnější modely měly teprve přijít. Tím opravdu masovým se stala až stovka Robot (první práce konstruktéra Jozífa) a další obrovský úspěch (tentokrát i mezinárodní) zaznamenal až poválečný Pérák. Jistě vás zde zaujmou stroje civilní, policejní, závodní, a nechybějí ani vojenské, kam patří lyžičkami opatřená Jawa Švéďák, a hned vedle má své místo švédská značka Monark, která ale používala jak motor, tak i další komponenty právě od týnecké Jawy.

Své místo zde mají i padesátky Jawa, od legendárních stadionů a pionýrů až po babety, včetně posledního modelu, vyrobeného v počtu dvou kusů ve spolupráci se značkou Puch. Počítalo se s velkými prodejními úspěchy v zahraničí, ale na ty už nedošlo. Možná stále čekáte, zda tu najdete i jiné zahraniční značky. Nezapomeňte, že pod Křivoklátem se vystavuje především kompletní řada cestovních, sériově vyráběných motocyklů Jawa a ČZ. Přesto zde narazíte na dva stroje již zaniklé francouzské značky Motoconfort. Na nich vám pan Antoni jistě rád ukáže, jak byly naše domácí značky nadčasové.

Přijeďte a diskutujte
Velmi častými návštěvníky jsou třeba Japonci, ale to není vzhledem k jejich hlavní náplni, kterou je návštěva Křivoklátu, zase až tak nic moc zajímavého. „Mnohem více si cením návštěv lidí, kteří mě obohatí svými zážitky nebo přinesou nové poznatky. Takovou byla i návštěva pana Malypetra, jenž sepsal knihu o skútrech Čezeta. Je na tyto stroje opravdovým znalcem a navíc naprostým detailistou. Vše si pečlivě prohlédl, pochválil a ač se snažil sebevíc, nenašel nic, než jednu chybičku u popisu. Nebo třeba 85letý pan Vejvoda, který jezdil na závodním Péráku a v roce 1950 vyhrál v Brně velkou cenu. Od jeho mechanika jsem se třeba dozvěděl, jak vznikaly doutníkové tlumiče výfuku. S takovými lidmi velice rád diskutuji a cením si jejich připomínek, které naše muzeum posunují po kvalitativní stránce vpřed,“ uzavírá své dlouhé vyprávění pan Antoni.

Závěrem vám ušetřím jednu otázku, až toto muzeum navštívíte. Tou nejčastější, co dostává, je: který z motocyklů má nejradši? Odpověď je jasná. Všechny. Každý byl získán nějakým způsobem, vztahuje se k němu příběh, nebo je něčím výjimečný. Pan Antoni své motocykly zásadně neprodává, má-li nějaký model vícekrát, je ochoten přistoupit maximálně na výměnu za jiný. 


Zdroj: Supermoto 09/09
Autor: Jaroslav Šíma